Třetí měsíc těhotenství

Stále čekám na těhotenské nevolnosti, které se zřejmě rozhodly mě minout. Naopak jestli to takhle půjde dál, přiberu dvacet kilo hned v prvním trimetru a budu si muset na své stravování vzít úvěr. Oběhávám nějaké ty testy, zážitek z bijícího srdíčko na ultrazvuku z 8. týdne ale asi nic nepřekoná. Doktoři vypadají, že mají z toho, co vidí, větší radost než já. Mě však životaschopnost toho tvorečka nijak nepřekvapuje. Hned ze začátku prokázal, že ho je tak něco nezdolá. A jak prohlásil jeho otec: "Když bude prudit, řeknu mu, že tady vůbec nemělo bejt!" :-)

Oznámení rodině probíhalo celkem v klidu. Ač jsem se tomu svou úvodní větou snažila vyhnout, naši si stejně neodpustili jako první otázku: "A ty s někým chodíš?" Překvapilo mě, že mamka byla namísto radosti spíš v šoku, takže když mi druhý den začala prozpěvovat do telefonu budeme mít mimi, ani jsem jí s tim nepraštila. Taťka událost přirovnává ke svému nedávnému úrazu. Mnohá by se urazila, mně to přijde poměrně trefné. Prarodiče přijali zprávu poměrně chladně. Vzhledem k jejich a mému věku jsem taky novinku sdělovala velmi opatrně. Neměla jsem je tak šetřit.

Co se týče kamarádek, strategicky jsem pro oznámení zvolila první na řadu skupinu matek. Člověk přece potřebuje podporu. Zavládlo spoustu radosti a hned z první návštěvy jsem odcházela vybavena těhotenskými lízátky a vitamíny. Dobře jsem si je vybrala :-) Kamarádky nematky už ani neprohlašovaly, že je to v prdeli, jako jsme společně prohlašovaly v době, kdy otěhotněla nejčerstvější ze skupiny matek, už totiž nemluvily vůbec. Však ono to na ně taky čeká. V této etapě života holt posílím své vztahy s matkama.

Poprvé jsem taky zabrousila na těhotenský web. Název diskuse rodíme v měsíci xy mi přišel neškodný, ne tolik už obsah. Chápu, že když má někdo dítě vytoužené a vydřené, má i potřebu uchovávat každou ptákovinu a řešit hovadiny, ale fotka 17 těhotenských testů s postupně se rýsující druhou čárkou? Na to mám těch hormonů v těle ještě málo. Příště už hledám ryze praktické věci, např. zjišťuji, že existuje něco jako těhotenské kalhotky a že registrace do porodnice nebude žádná sranda. Trochu panikařím.

Jsem v tom

S náladou typu "všichni chlapi jsou sobci a všechny ženský jsou slepice" si beru dva týdny dovolenou a narychlo odjíždím na cyklozájezd. Stejskat se mi začne po komkoliv už na nádraží, když zjišťuji, že narvat kolo do vlaku s třicetikilovým batohem na zádech je celkem fuška. Ale co, chtěla jsem to. Panikařit začnu až na trajektu, kdy si postupně uvědomuji, že tady nikoho neznám, všichni jsou divní nebo zamilovaní, což vyjde optikou frustrované holky nastejno, a že vlastně nerada jezdím na kole! 

Po pár dnech však alkohol, endorfiny z naježděných kopců a společné zážitky zapracují, a zjišťuju, že lidé tu jsou vlastně fajn a zamilovaný není naopak nikdo. Jediné, co mě trochu rozhazuje, je ta věčná únava. Ale kdo by se divil, jsem holt kancelářská krysa a těch pár desítek kilometrů, co najezdím v týdnu na kole, je jen slabý základ. Nic nepřepínám, trasy jezdím s důchodcema a v 9 už se válím ve spacáku ve svém prověšeném stanu. Další poznatek tohodle výletu totiž byl, že v jednom se stan staví opravdu blbě.

Po týdnu mi začne vrtat hlavou opožděná perioda a jen tak pro sichr si udělám test. Mžourám na to v ponurém světle sociálního zařízení v kempu a přemýšlím, jak moc bude vypadat blbě, když s tím vylezu ven na sluníčko. Nakonec tuhle možnost zamítám a test zahazuji. Ta druhá slabounká čárka se mi určitě jen zdála. 

Když nás poslední den naší dovolené po spánku na pláži, jehož kvalita přímo klesala s rostoucí romantikou, vypustili do civilizace, nehledala jsem v supermarketu primárně zásoby vína jako všichni ostatní. Další test už nešlo rozporovat, byly tam dvě jasné čárky. 

Po potvrzení lékařkou doma (ke které jsem přijela jak jinak než na kole) jsem vzpomínala, co všechno jsem udělala blbě. Alkoholu bylo naštestí docela málo, plesnivých sýrů naopak hodně. Jezdit na kole se taky nesmí, kafe, černý čaj, zelený čaj, panebože, vždyť já nic nemůžu! K pár stovkám kilometrů na kole můžu přičíst dva lety letadlem v rámci služební cesty, cigaretu, ó bože, až se tohle prosákne, nikdy mě nepustí na žádný ten maminkovský web a budu muset všechny recepty na buřtové dorty vymýšlet sama! Teď už je oznámit tuhle neplánovanou událost otci dítěte, zveřejnit vztah s otcem dítěte a druhý měsíc máme za sebou.