Tak se nějak stalo, že jsme se přehoupli do sedmého měsíce. Byla to celkem rychlovka a stalo se spousta věcí. Předně tedy sestěhování se s partnerem. Vzhledem k velikost kufru auta jsme i ten můj majetek vyznačující se maximálním minimalismem museli stěhovat na dvakrát. Ale jako v osobáku s nejmenším kufrem na světě myslím, že ten počet cest ujde. Btw už jste někdy jeli v autě POD sušákem na prádlo? V břiše Vás utlačuje vetřelec a zvenku železo. A jasně že na předním sedadle. Společné soužití výborně klapalo až do dne, kdy byl můj muž povýšen. Na mého šéfa (!) Kterému páru by taková událost nepřinesla krizi. Bohužel se to stalo hned druhý den po mém nastěhování k němu. To nevymyslíš.
Ač chodím na všechna doporučená ultrazvuková vyšetření, neptala jsem se na pohlaví dítěte. Na miminko se těšíme, ale zvládneme si připravit obě jména, tak proč se nenechat překvapit. Přijde nám to oběma přirozené. Musím napráskat, že reakce okolí jsou často vášnivé. Větu A už víte, co to bude? slýchám v mnoha variacích prakticky denně. Nejhůř to však nesou někteří rodinní příslušníci. Spíš příslušnice. Nákupem zeleného župánku mě dorazila. Jistě že mluvím o tchyni. Ale nebojte, moje vlastní matka není o nic lepší. Nedává sice pichlavě najevo, jak hrozně trpí tím, že neví, co to bude, ta rovnou začne křičet, když ji chci cokoliv v tomto smyslu sdělit, že to vědět nechce, protože chce překvápko. A s radostí nakupuje modré hadříky, protože modrá je přece i pro holky, červené hadříky, protože červená je přece i pro kluky, a vůbec nejčastěji růžové hadřiky, protože růžová je přece jen světlá červená. Také jedna naše kolegyně je velmi vytrvalá. Frázi A už jste si nechali konečně říct, co to bude? zvládá neúnavně v denní frekvenci. Takže nenechat si říct pohlaví potomka před porodem doporučuju nejen staromilcům jako jsme my, ale i těm, co mají rádi každou srandu.
Žádné komentáře:
Okomentovat